Většinou bereme věci jako samozřejmost a nevážíme si toho, co máme, dokud není příliš pozdě.
Lítost nad věcmi, které jsme udělali špatně, a nad věcmi, na které jsme neměli odvahu, je prostě součástí lidské přirozenosti. Někdy nám život dává druhou šanci, abychom se pokusili věci napravit, jindy jsme nuceni žít se svými lítostmi a litovat ztracených příležitostí a možností.
Přemýšleli jste někdy, čeho lidé jako vy a já litují nejvíce?
Bronnie Ware, zdravotní sestra, která strávila většinu svého života v paliativní péči a viděla mnoho svých pacientů opouštět tento svět přímo před očima, se s námi podělí o pět nejčastějších lítostí lidí, kteří si uvědomují, že nastal jejich čas říct si konečné sbohem.
V knize „Pět největších lítostí umírajících: Život proměněný drahým odchodem“ napsala: „Moji pacienti byli ti, kteří šli domů zemřít. Sdíleli jsme s nimi některé neuvěřitelně zvláštní chvíle. Byla jsem s nimi posledních tři až dvanáct týdnů jejich života. Mnoho let jsem pracovala v paliativní péči…“
Poté pokračuje ve výčtu lítostí.
- „Přála bych si mít odvahu žít život věrný sobě a ne ostatním“
Během posledních dnů svého života mnoho lidí upírá všechny své myšlenky na věci, které neudělali. Přemýšlení o svých minulých činech je běžné a s tím přichází i lítost nad tím, že nežili život, jaký si sami přáli, kvůli pomyšlení na to, co by řekli ostatní.
„Většina lidí si nesplnila ani polovinu svých snů a musela zemřít s vědomím, že to bylo kvůli rozhodnutím, která učinili nebo neudělali,“ píše Ware.
To by mělo sloužit jako připomínka toho, že bychom se nikdy neměli vzdávat svých cílů a snů kvůli ostatním.
- „Přál bych si, abych tolik nepracoval“
Hanlivé programy, které nám dává práce, mohou často vést k tomu, že netrávíme dostatek kvalitního času s rodinou a přáteli. Tvrdá práce na dosažení úspěchu, slávy a vydělávání peněz může snadno vést k pocitu duchovní neúplnosti a k tomu, že nám uniknou některé důležité události.
- „Přál bych si, abych měl odvahu vyjádřit své pocity“
Mít odvahu vyjádřit své pocity a být k ostatním upřímný je něco, co mnoho lidí nemá. Často se rozhodneme mlčet, abychom nenechali ostatní lidi cítit se špatně kvůli tomu, jak se k nim a jejich činům cítíme. Protože však nechceme, aby se cítili nepříjemně, jsme to my, kdo trpí kvůli věcem, které zůstaly nevyřčeny, a pocitům, které zůstaly nesdíleny.
Také se někdy stydíme říct své rodině a přátelům, jak moc je milujeme a jak moc pro nás znamenají.
Podle Wareho je to něco, čeho mnoho lidí lituje.
- „Přála bych si, abych zůstala v kontaktu se svými přáteli“
Jak dny plynou, naše priority se mění. Jedna věc, kterou bychom si však nikdy neměli dovolit, je vzdálit se od lidí, kteří pro nás kdysi znamenali celý svět. Podle Wareové byla svědkem toho, jak lidé litovali, že přátelství nevěnovali čas a úsilí, které si zasloužilo.
„Často si až do posledních týdnů života neuvědomovali plné výhody přátelství a nebylo vždy možné je najít,“ napsala.
- „Přála bych si, abych si dovolila být šťastnější“
Většina z nás potřebuje pochopit, že štěstí je volba.
„Strach ze změny je vedl k tomu, že předstírali před ostatními i před sebou samými, že jsou spokojení, zatímco hluboko uvnitř toužili se pořádně zasmát,“ napsala Wareová o mnoha svých umírajících pacientech. Nikdy bychom neměli dovolit, aby nám strach stál v cestě k tomu, abychom se cítili šťastní a dělali věci, které nás dělají šťastnými.
„Nakonec litujeme jen riskantních příležitostí, které jsme nevyužili!“
SDÍLEJTE prosím tento článek se svou rodinou a přáteli na Facebooku, abyste jim připomněli, že život je krátký a že se musíme snažit žít ho naplno.