Být otcem bylo vše, co David kdy chtěl, a jeho přání se konečně splnilo, když se stal svobodným otcem krásného chlapce s Downovým syndromem.

Ještě před adopcí však David zažil nejhorší zármutek, jaký může člověk zažít.

Toho dne David kráčel po nemocniční chodbě, zatímco jeho žena Rita byla na porodním sále. On a jeho bratr se netrpělivě těšili na malého chlapečka, který měl změnit životy všech. Ritino těhotenství probíhalo hladce a nic nesvědčilo o problémech, takže se nikdo neměl čeho obávat.

Bohužel došlo ke komplikacím a Rita i dítě přišli o život. To, co mělo být nejlepším dnem v Davidově životě, se proměnilo v noční můru.

Nevěděl, jestli má sílu jít dál se svým životem. Rita byla celý jeho svět a bez ní neviděl v životě žádný smysl.

První noc bez ní po svém boku se David posadil na houpací křeslo, které jeho žena tolik milovala. Hněv mu naplnil srdce. Nedokázal pochopit, jak krutý je život.

Plakal nad ztrátou a cítil nutkání zbourat dětský pokoj, který s Ritou s láskou a časem budovali. Pak mu ale něco cvaklo. Věděl, že tam venku je dítě, nechtěné a nemilované, které by ten pokoj mohlo využít a mít dobrý život. David se tedy rozhodl dítě adoptovat.

Následující den kontaktoval několik adopčních agentur, ale když se dozvěděly, že je svobodný otec, všechny mu řekly, že šance jsou mizivé.

Jedna agentura mu ale dala naději a řekla, že se dítě adopcí svobodných rodičů stává stále častějším. Týdny plynuly a David absolvoval řadu pohovorů. A když konečně zjistili, že splňuje podmínky pro podání žádosti o adopci, agentura mu řekla, že existuje chlapec se speciálními potřebami, který potřebuje milující domov.

David věřil, že všechny děti jsou zvláštní a všechny mají své potřeby, a tak se rychle seznámil s milým Samem, kterému byly dva roky a měl Downův syndrom.

Sam se během chvilky stal součástí Davidova života a ovlivnil ho způsobem, jaký si David ani nedokázal představit.

Sam byl energický chlapec, který si snadno nacházel přátele. Jeho společenský život byl rušný, protože ho všichni zvali na schůzky a přespávání.

Nikoho nezajímalo, že má Downův syndrom, a to jeho otce dělalo šťastným.
Uběhly roky a Samovi bylo dvanáct. Byl to mladý muž jako každé jiné dítě v jeho věku. Měl přátele, začal chodit ven, vynikal ve škole a byl nejspolečenštějším člověkem, jakého kdy jeho otec potkal.

Ale pak Davidovi zničehonic zavolal právník, který tvrdil, že zastupuje Samovy biologické rodiče.

To Davida vyděsilo. Nedokázal si představit, co ti lidé po tolika letech chtějí, ale poté, co ho slíbil, že schůzku přijme, nakonec souhlasil.

Když se setkal s právníkem, podal mu dopis, který napsal Samov biologický otec. V něm muž vysvětloval, že když byly Samovi pouhé tři měsíce, on a jeho žena se stali účastníky autonehody, při které přišla o život. Přežil to tak, že přišel o funkci obou nohou a věřil, že by svého syna s Downovým syndromem sám nedokázal vychovávat.

V té době věřil, že by bylo nejlepší, kdyby Sam skončil s novou rodinou. A když se dozvěděl, jak se David k Samovi choval a jak byl milující a starostlivý, neměl pocit, že udělal chybu, když se svého syna vzdal.

Právník poté Davidovi poskytl přístup k Samovu svěřeneckému fondu, který činil 1,2 milionu dolarů. Tyto peníze David slíbil, že zajistí budoucnost svého syna, přesně jak si přál jeho biologický otec.

Samův biologický otec od Davida chtěl jen to, aby mu řekl, že ho nikdy nechtěli opustit, ale život je k tomu donutil.

Sdílejte prosím tento příběh se svou rodinou a přáteli na Facebooku.